Nova Rock (2010)

Lístek cca 3800 Kč. Útrata na místě cca 50E. Zážitky (v dobrém i ve zlém) k nezaplacení. Nova Rock 2010, Pannonia Fields, Nickelsdorf, Rakousko.

Den první

Příjezd v pátek okolo desáte ráno, cirka 24 hodin poté, co byl areál otevřen. Pro začátek to vypadá na slušnou zdravotní procházku s bagáží, neboť na místě už parkují tisíce aut.

Anebo – ono to bude tak jakože spíš kurva daleko. Až po okraj plné totiž není jen parkoviště, ale i stanové městečko, pročež se z hledání volného plácku stává menší horor zahřátý na třiatřicet stupňů ve stínu, kterého je pohříchu v areálu zoufalý nedostatek. Legenda: zelená tečka = místo, kde parkujeme. Bílá tečka = místo, kde nakonec stavíme stan. Modrá a červená = 2 hlavní stage. Zelená čára = cesta od auta ke stanu.

Ukazuje se, že i k hlavnímu pódiu to bude od pšeničného pole nějakou tu minutku trvat, hrubým odhadem čtvrthodinu až dvacet minut chůze. V průběhu víkendu se ovšem ze zdánlivé nevýhody stává hotové požehnání…

…neboť kde jsou lidé, tam je svinčík. Relativně brzy je jasné, že bydlet v blízkosti toalet nebo sprch je krajně nepříjemná záležitost – jednak kvůli zápachu, druhak kvůli unikající vodě, která mění blízké okolí v bažinu, jíž za minutu projdou stovky lidí.

Mezi „dobře situovanými“ stany se už druhý den line zápach jako na skládce, což nepostrádá logiku – ona to totiž skládka je. (Z drtivé většiny rakouská) omladina neváhá házet si odpadky přímo pod nohy a zem je za chvíli pokrytá plechovkami od piva, hnijícími zbytky jídla a toaletním papírem, u kterého pevně doufám, že byl použit jako konfety. Napadá mě, je-li možné, aby si někdo podobné podloží vytvořil i přímo ve stanu; odpověď zní – ano, to je možné.

Je mi tak nějak trapné fotit a raději jdu dál. Po chvíli mě napadá, jestli někdo v takovém stanu eventuálně třeba souloží. Vzápětí si odpovídám, že to nechci vědět.

Toalety (kterých se mi zdá být +- stejně, jako na co do počtu lidí 3-4x menším Colours of Ostrava) jsou v bezútěšném stavu už v pátek večer. Nejít 3 dny na velkou je trochu problém, nicméně po zjištění ceny, jakou by musel můj jemnocit za vyprázdnění zaplatit se rozhoduji, že to zkusím vydržet. Nakonec je to dobrá volba, v tropickém počasí není příliš chuť na jídlo.

Lidí je všude plno, bratru 50.000, od dítek ledva odrostlých po důchodce. Převažuje skupina +- 20 let. 

V městečku se dá bez problému najíst za problematickou cenu – kebab cca 5 eur, hamburger 4, velký preclík 3 eura. Relativně slušné plechovkové pivko stojí euro, ovšem mají ho jen v městečku, přímo u stage se pouze čepuje a je čtyřikrát dražší. Kohoutků s pitnou vodou je opět zhruba stejně jako na Colours a tvoří se u nich fronty.

Jedno památeční foto a vzhůru pod pódium

A že je to pódium se všemi pěti pé, vysoké jako menší činžák a prostorné tak, že by se na něm dal hrát fotbálek, kterým ovšem rockeři ve většině naprosto opovrhují.

Stouni a Gáni k pomlaskání

Slash vydal sólovou desku a jede k ní turné. Jako zpěváka si nabrnknul Mylese Kennedyho z Alter Bridge a byla to dobrá volba, takový hlas se slyší málokdy. Kromě nového repertoáru dojde i na Sweet Child Of Mine či kousky z dílny Velvet Revolver.

Slash je prostě cool, stejně jako vysmátá smrtka za ním. Želbohu se mi nedaří ho obstojně vyfotit.

Prostor u pódií je jeden velký lunapark. Když vás hudba přestane bavit, můžete si za patřičný obnos sjet horskou dráhu nebo skočit bungee. Hurá. Alešova momentka..

A pak Stone Sour. Dámy a pánové, přichází jeden z nejlepších rockových zpěváků současnosti. Bůh je velký a Corey Taylor je jeho prorok. Skládá výborné písně a umí je výborně prodat. Navíc jich kapela nemusí cvičit tak moc, Corey polovinu času prokecá. My mu to rádi baštíme – je vtipný a nešetří mezi muzikanty oblíbeným výrazivem typu fuck, hell, shit a tak dále. Slipknot, nebo Stone Sour? Pro mě osobně Stone Sour.

Snadno jeden z největších zážitků festivalu. Because I am made of scars. Jesus fucking Christ  Len ta trúba jim tam chýba.

Sestřelení piloti z kamenného chrámu

Následuje ovšem něco, co nám zkazí náladu na zbytek dne a velkou část dne následujícího – publikum doslova popraví skvěle nazvučené a skvěle hrající Stone Temple Pilots, kvůli nimž jsme přijeli především. Je vcelku pochopitelné, že většina lidí čeká na Rammstein, nicméně nemyslím že jsem zažil, aby diváci na tak výborném koncertě pískali, ukazovali muzikantům palcem k hlíně a házeli po nich kelímky s pivem. Poslední kapkou bylo zaťatými pěstmi podpořené skandování „Rammstein“ mezi písněmi.

17

V tu chvíli je jasné, že než jít na to „árijské komando“, radši si nasypu do poklopce drcené sklo. To by člověk blil, Milane. Podobně naladěni jsme všichni a poté co Stouni (evidentně předčasně) končí svoji šou demonstrativně odcházíme do městečka na pivo. Flies in the vasoline we are. Scottie dost možná celou noc proplakal a my s ním.

18Takže – zde mohla být fotka z koncertu Rammstein, ovšem je tu místo ní fakíja. A já to řeknu. Kiss si hráli na upíry, Ozzy na satanistu a Rammstein si hrajou na to, jak links-zwo-drei-vier mašíruje vy-víte-kdo. Samo že „jenom jako a vo nic nejde“. Síla, o které člověk podvědomě ví, že by ji neměl vzývat, v tom samozřejmě je a znásobená mnohatisícovým davem sama o sobě snadno uvolní značnou dávku endorfinů – a ano, napoprvé to bylo „vtipné“, bavilo to i mě a ano, texty jsou samá (nikoliv pitomá) slovní hříčka – nicméně po hudební stránce to už delší dobu je celé v pérdeli, pane hrábě. I kdyby Till Lindemann v příštím videu šukal kozu, his boys nikdy nedojdou hudební nirvány písní jako Plush, Big Empty, Creep nebo Between The Lines. Tečka. Fakíju posílám hlavně a především bandě pod pódiem.

Fuj, to jsem se nasral.

Týden končí, víkend začíná

Sobota pro nás zbylé (část výpravy nerozdýchala reakci publika na STP a extrémní klima) začíná nářezem místních The Sorrow, kteří publikum v neutuchajícím vedru vyhecují k solidním fyzickým výkonům. Šlape to dobře, ale za víkend je nakonec toho zvracení trichu moc.

Nakonec je člověk i rád za bigbítek slečny Joan „I love rock and roll“ Jett a Blackhearts. Lehce přitrapnělé, ale vzal to čert, ksicht to prostě má. Samotná „I Love Rock And Roll“ pak dostává téměř apokalyptický rozměr – obloha se během několika minut černočerně zatáhne a silný vítr rozpoutá v areálu prašnou bouři s předzvěstí toho, že co nevidět bude zatraceně hodně pršet. V davu propuká psychóza se scénami jako z Lynchova filmu, v posledku ovšem spadne jen pár kapek a černá deka mizí stejně rychle, jako se objevila.

 

Za lehce přitrapnělou bych už dnes označil i hudbu Green Day, jelikož doposlouchat libovolnou desku mi dělá vcelku problém. Ovšem komu čest, tomu čest – na Novarocku předvedli naprosto strhující, vtipné, zábavné, muzikantsky virtuózní představení se zvukem kvalitně zmasterované nahrávky, z kterého budu žít ještě měsíc.

21

Připojme překypující kotel sborově zpívající chytlavé refrény a máme světový koncert. Už jen kvůli tomuhle stálo za to sem jezdit. Favourite bits: Boulevard Of Broken Dreams, When I Come Around, žertovná směska Highway To Hell / Hey Jude / Satisfaction a nakonec vlastně i všechno ostatní.

Rastacore, to je core

22Tohle foto evidentně není moje práce, že ano, koncert Skindred jsem bohužel strávil ve stanu, hledaje úkryt před proklatě nízko visícím rakouským sluncem. Nicméně pro mě osobně je to nový objev a fakt, že první červencový víkend zahrají na Rock For People, stojí za zamyšlení.

Jinak je neděle dlouhá a únavná. V duchu děkuji rodičům, že si díky jejich výchově připadám přece jen příliš sexy na to, abych se vykálel do sprchy nebo jen tak z plezíru rozbíjel nespotřebované plechovky s jídlem lidem přímo pod nohama. Nevím proč, ale dělám si iluze, že do až takových hloubek jsme v ČR zatím nedospěli.

Kdo ví. Před vrcholem dne (pro nás Alice In Chains) přichází ještě jeden zážitek z kategorie to-se-mi-snad-kurva-zdá, představení německého performera Bely B. Víte co se stane, když si oblíkneté trojdílné kvádro, vyčešete vlasy nahoru, namalujete oční linky, vezmete kytaru a budete zkoušet v bavorském stylu zpívat tu jako Elvis, tu jako Johnny Cash, s občasnou nepochopitelnou referencí na crossoverové řvaní Mikea Pattona, maje za zády kapelu manekýnů z domu hrůzy a afektovanou klávesačku, která potřásá hlavou mimo rytmus? Budete vypadat jako kokot, bez ohledu na to, že se vás několik tisícovek krajanů pokusí přesvědčit o opaku.

Přátelé, germáni, TOHLE se vám líbí, a STP jste vypískali?? Není divu, že v Evropě nikdy nebyl mír déle než padesát let.

24

Každopádně čekáme především na Alice In Chains a ti jsou prostě strhující, z harmonií ve dvojhlasech Cantrell – Duvall naskakuje husí kůže. Pořizuji velmi nezdařilou poslední fotku před odchodem baterií na věčnost a pak nás čeká už jen procházka prachem k autu a 3 hodiny na dálnici.

Stálo to za to.

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s