Izrael (2011), část 2.

[5 min.]

„Nazdárek, jmenuju se Hildegard Lanstromová a jsem úplně šílená!“ „Ale vážně?“ diví se teď dobře naladěný Rimmer. „To je naprostá senzace.“ „Mám pro tebe hádanku,“ pokračuje doktorka v laškovném tónu. „Co je mrtvé a mrtvé a dočista mrtvé?“ „Dám se poddat, doktorko Šáblá.“ „Tyyyyyyy!“

[Červený trasplík, Karanténa]

trasa_mrtve_more
Masada, Mrtvé moře, Jericho, Jeruzalém

Na východ…

Co je mrtvé, mrtvé a dočista mrtvé? Mrtvé moře. Vyjma rekreantů nikde ani živáčka, žádní kapříci, kachničky, žabičky, mřenky, vodoměrky, škeble, nic.

Stačí si olíznout namočený prst a je vám jasné, že svoji vytuněnou silikonovou blondýnu sem vzít nemůžete, protože by jí to rozleptalo umělé nehty. Potopit se je v podstatě nemožné a není ani radno se o to pokoušet, páč do oka drátem nebo zdejší vodou – to už je skoro jedno.

28
Mrtvé moře

Než si člověk vyzkouší místní oblíbenou kratochvíli – pasivní plavání, velmi příjemné – nelze si nevšimnout, že zázemí poblíž ultraslané vody vybudované (mimochodem nic moc a tak nějak blízkovýchodní úrovně) je od ní nešikovně daleko. Obzvláště pokud někdo nemá žabky a bambelá těch patnáct, dvacet metrů navíc po ostrých šutrech naboso jako já.

Důvod je nasnadě – hlavní přítok jezera, řeka všech nadějí Jordán, je po velké části své délky „až příliš“ využíván k zavlažování kibuců a Mrtvé moře vysychá. „Až příliš“ je v uvozovkách samozřejmě proto, že krátkodobě máš lepší vyschlé jezero, než nemít co do huby; v dlouhodobé perspektivě pak Izrael problém s vodou řeší po svém: špičkovými technologiemi.

Více než polovina spotřeby země (r.2016) je pokryta pomocí odsolování mořské vody. Odsolovací zařízení v Soreku (kousek na jih od Tel Avivu), operující na principu reverzní osmózy, je dokonce největším svého druhu na světě – každý den vyprodukuje 624.000 kubíků pitné vody, zásobuje půldruhého milionu lidí a pokrývá zhruba dvacet procent izraelských potřeb.

Díky investicím a modernizaci v poslední dekádě tak má jedna z nejsušších zemí planety podstatně více vody, než potřebuje. Obdivuhodné? Naprosto. A taky nutné k přežití.

I na smrskávající se Mrtvé moře je stále krásně vidět z Masady, pevnosti krále Heroda. Masada byla posledním místem židovského odporu po potlačeném proti-římském povstání (r.66) a dobytí Jeruzaléma (r.70). Padla o tři roky později.

30
Masada

Dobývání si lze snadno představit jako velice úmorné; ne, že by byla struktura obklopena hradbami, jaké svět neviděl, je ale vychytrale zbudována na stolové hoře v poušti, kde se – abychom se vrátili k předchozímu tématu – není čeho napít. V samotné pevnosti pak byly do skály vytesány cisterny, jež shromažďují vodu z ojedinělých přívalových srážek a poskytují osádce až roční zásoby.

Římané ovšem i tak dokázali během měsíců navršit velice masivní násep (jenž bych v místním klimatu ani za peníze vršit nechtěl) až k hradbám. Když bylo jasné, že pevnost bude dobyta, spáchalo několik stovek obránců raději „hromadnou sebevraždu“, než aby padli dobyvatelům do rukou („Hromadná sebevražda“ je, vzhledem k tomu jak proces proběhl, poměrně radikální eufemismus).

Při pohledu seshora jsou v poušti dodnes patrné zbytky římských táborů.

Na dobývání Masady zcela jistě nikdo neuměl koukat tak uhrančivě jako Petr O’Toole v emericky epické televizní adaptaci. Ve dvacátém století zde probíhala přísaha rekrutů izraelské armády.

Trumpeta dlouze troubí

Sedm kněží neslo před Hospodinovou truhlou sedm trub z beraních rohů a za pochodu troubilo na trouby. Před nimi kráčeli ozbrojenci, kdežto zadní voj kráčel za Hospodinovou truhlou za zvuku trub. I druhého dne obešli město jednou kolem dokola, načež se vrátili do tábora. Tak to dělali šest dní. [Jozue-6,12]

Jericho, prý nejstarší (10 500 let) a nejníže položené město na světě, leží jen kousíček severně od Mrtvého moře. Dle starozákonních textů bylo kdysi syny Izraele relativně snadno pokořeno, neboť hradby podlehly troubení na beraní rohy. Odtud patrně helloweenská píseň a deska „Walls Of Jericho“, při které by hádám taky spadly, nebo by spíš obránci utekli sotva by se ozval ten ječák.

32
Jeden z nejstarších domů světa v Jerichu

Kromě toho je městečko přímo pod „Džebel Karantal“, Horou pokušení (nepředstavovat si Matterhorn, převýšení bude pár stovek metrů), na níž měl být Ježíš v rámci svého čtyřicetidenního pobytu na poušti pokoušen ďáblem. Nepodlehl a proto zde později postavili klášter a lanovku. My jdeme v – surprise, surprise – neutuchajícím, úmorném vedru pěšky a odměnou nám je mimo jiné možnost nakouknout  do klášterní „kaple“, což naprosto ultimátně nestojí za to. Výhled do krajiny ujde.

34
Hora pokušení

Takříkajíc na úpatí hory prodávají místní Palestinci výtečnou šťávu z granátového jablka za férový jeden dolar.

O pár desítek metrů dál chtějí jejich (ledva náctiletí?) sousedé tentýž dolar za frázi „Pleeeeeeease, giiiive me mooooooney“. Jenže takhle se to neříká, když chci money for nothing. Takhle se to říká.

Při pohledu na mapku, v níž jsou zaneseny všechny zmiňované lokality, člověka nutně napadnou dvě věci: 1) je někde jinde na světě tolik „věcí“ na tak malém prostoru, 2) je vůbec možné, aby tu byl někdy klid?

Vracíme se do Betléma.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s