Yosemite (2014), část 1.

[5 min.]

I Hear The Train A-Comin‘

Sobota ráno na letišti v L.A.. Po dlouhém letu z Tokia zbývá promnout oči, nahodit pokrčené sáčko, smířit se s faktem, že oproti odletu je dneska včera  a tradá do Hertzu pro auto. Jsou tam extra příjemní – a nechcete k tomu GPS? A full coverage? A něco „more fun“? No neposlechněte toho milého pána.

Smutným se příběh stává po vystavení účtu. Pokorně vysvětluju, že si budeme muset celý proces z frontou za zadkem zopakovat, protože taková částka je mimo moje možnosti. Samo je to oukej a nou problem. Tady je totiž všechno nou problem, když přijde na služby.

0008
Trasa L.A.-Salinas po Pacific Coast Highway

A pak cca sedmi až osmihodinová jízda na sever. Prvních pár desítek mil je solidní adrenalin. Jednak je tu jet lag, jednak pět pruhů na přeplněné dálnici je pro našince trochu moc. Obzvlášť pokud je pro vás normálně vzrušením roku to, že v Kunčicích (nota bene pod Ondřejníkem) postavili semafor.

yosemite-5
Molo v Morro Bay

Severně od Morro Bay začíná to hlavní – Pacific Coast Highway 1, dvousetkilometrový had zarputile zakousnutý do strmých útesů nad Pacifikem. Atmosféra je magická. Kalifornské snění, hučení přílivu a partičky vysmátých hippies kolem zastávek na cestě. V zahrádce poblíž jedné z restaurací blues band hraje Brown Sugar a polonahá akrobatka tančí do rytmu několik metrů nad zemí, vpletená do dlouhatánské modré šály.

yosemite-9
No Vacancy

První konstrukce dílčích úseků Higway 1 začaly v desátých letech dvacátého století. Na stavbě se za mzdu 25 centů na den podíleli i trestanci z věznic Folsom a San Quentin. I hear the train a comin‘.

Dávám se do řeči s paní na vyhlídce Ragged point. Dva roky žili s manželem v Japonsku. Teď se v Kalifornii starají o vinice a vyvážejí až do Francie. Cesta kolem světa se občas vejde do dvou vět.

yosemite-7
Ragged Point

Hodně vzadu ikonický Bixby Canyon bridge, postavený už ve třicátých letech dvacátého století. Fotky zblízka se mi vůbec nevyvedly. Asi třes v rukou. A taky už se tmělo. Je to nicméně krásná stavba.

yosemite-10
Bixby Canyon Bridge
bix
Bixby Canyon Bridge během konstrukce, 1932

Vpravo vbok

Druhý den ráno a cesta z městečka Salinas k Yosemitu. V blízkém Monterey je prý nejlepší mořskvé akvárko na světě, ale nemáme čas.

map

Je sucho, jako loni. Loni bylo taky sucho. Kalifornie se v posledních letech potýká s nedostatkem vody, v řekách každý rok ubývají miliardy metrů krychlových. Rádio je toho plné – neplňte bazény, nezalévejte trávníky. Odsolování na úrovni Izraele tu nefunguje a prý by ani nebylo tak úplně vhodné.

„Golden State“ je přitom obilnicí Ameriky; na celkové zemědělské produkci země se podílí bezmála dvanácti procenty, následována Iowou (8%) a Texasem (6%).

yosemite-17
Cestou ze Salinas
yosemite-18
San Luis Reservoir

Dobré ráno, Yosemite

Po pohodových třech hoďkách jsme tu – Oakhurst. Městečko se spoustou hotýlků cca 20 kilometrů od jižní brány Yosemitského parku. Dobrá základna pro výlety, dokud nenapadne sníh, v zimě je klikatá horská cesta neprůjezdná. Míchaná vajíčka, slanina a lívance v klasickém lokálu a vzhůru do hor. Plány na první den jsou poměrně vágní. Nejdříve sekvoje a pak se uvidí, co dál.

mar
Mariposa Grove Museum

A nakonec nic dál. Sekvojový háj Mariposa Grove je úžasné místo. Sekvojovcům obrovským (Sequoiadendron giganteum) se říká „greatest living things“. Nejsou nejvyšší (sekvoj vždyzelená) ani nejširší (tisovec montezumův), ovšem dominují celkovým objemem, který mnohdy o mnoho překračuje 1000m3. Nejstarší kusy jsou přes dva tisíce let staré. Významné stromy v parku mají různá poetická jména, povětšinou odrážející jejich majestát (Fallen Monarch, Grizzly Giant, Washington…)

Špatně se to fotí, protože sekvoje rostou báječně dlouho a vysoko. Z něčeho podobného (..jako je šiška na obrázku výše…) začaly růst, některé z místních kusů někdy ne moc dlouho po bitvě u Thermopyl.

Historicky nejslavnějším stromem parku je, nebo, cheme-li být důslední, byl, Wawona Tunnel Tree. Kdysi skrz jeho impozantní, sedmdesát metrů vysoký kmen jezdily povozy a první automobily.

wav

Dnes na něj lezou kolemjdoucí chuje; oslaben tunelem nevydržel přívaly sněhu v zimě roku 1969. Bylo mu 2300 let. A pravděpodobně mnohem mnohem déle bude trvat, než se jeho ostatky definitivně rozloží.

wavona
A dnes.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s