Skotsko 2016, část 3.

[10 min] Isle Of Lewis & Harris

Jesus don’t want me for a sunbeam
Cause sunbeams are not made like me
And don’t expect me to cry
For all the reasons you had to die
Don’t ever ask your love of me.
[The Vaselines]

„Proč ??“

Čeká nás trajekt Uig-Tarbert směr Isle of Harris, což je pro suchozemce vždycky tak trochu spešl. Molo, loď, země se vzdaluje, země se blíží, dramatické mraky na horizontu, dobrodrůžo. Ale ještě lepší může být pořádná ranní telenovela:

harris
Den 3. – Trasa

09:30:45 Jdu do auta pro tašku. Otvírám kufr, pohazuju klíče, hledám tašku.

09:31:00 Nacházím tašku, beru ji ven, zavírám kufr.

09:31:01 Dochází mi, že jsem v piči temné.

Klíče jsou v kufru.

Následuje asi tak pět minut marné snahy o zen, načež se jdu Zuzky opatrně zeptat, za kolik uběhne 86 km, s neblahým tušením, že stlačit tento čas pod tři hodiny padesát nebude zrovna prdel.

Zuza ovšem s duchapřítomností levelu Expert říká, že bychom nejdřív mohli zkusit zavolat do Avisu. A taky jó; za tři čtvrtě hoďky (!) přijíždí technik, který během pěti minut otvírá zánovní, elektronikou nabitý Ford CC de facto drátem a plastovým obouvákem na boty. Svět je v pořádku. Díkybohu, že se mi to stalo v UK.

V samotném přístavu vše probíhá jako na drátkách. Nulové zmatky, už na příjezdové cestě nás odchytává pán se seznamem, na kterém nechybí naše rezervace a posílá nás čekat do jednoho z pruhů, čehož využíváme k otestování místního ejlu v hospůdce naproti.

Nalodění a vylodění je pak už vyložený balet – za patnáct minut je hotovo to, co jsem odhadoval minimálně na dvoj- až trojnásobek. Snad jen to počasí. Ještěže jsme ty treky šli včera. Ale stejně svým způsobem pěkné.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Trajekt na Isle Of Lewis
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Trajekt na Isle Of Lewis

Po cca hodině a půl už jsme blízko. Hned z prvních náznaků je jasné, že Harris je o stupeň drsnější kus země než Skye. Kamenitější, mlžnější, temnější, s baráčkama dál od sebe. Populace cca 2000 lidí; ale jak to budeme brát – dalších 18500 žije na Isle Of Lewis, což je ovšem fakticky tentýž ostrov; Harris a Lewis se ale velmi liší charakterem krajiny a snad proto jsou pojmenovány jinak. Ani na jednom z nich však víly věnce nevijí, není z čeho .

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Cestou z Tarbertu
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Isle of Harris

Přijíždíme do Tarbertu a hurá za volant. Během první hodiny zažíváme všech deset místních ročních období (z nichž osm je podzim), počasí se mění zhruba co kilometr. Poetiku to má, ale na víkendovou chatičku nic moc, pokud člověk není úchyl.

Jak nad tím uvažuju, mě to baví.

Callanish Stones

The Callanish Stones (or „Callanish I“, Clachan Chalanais or Tursachan Chalanais in Scottish Gaelic) are an arrangement of standing stones placed in a cruciform pattern with a central stone circle. They were erected in the late Neolithic era, and were a focus for ritual activity during the Bronze Age. They are near the village of Callanish (Gaelic: Calanais) on the west coast of Lewis in the Outer Hebrides, Scotland. [Wikipedie]

To muselo dát práce….

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Callanish Stones

Dlouho jsem si myslel, že menhiry jsou obecně dost vzácná záležitost. Mýlil jsem se: jen ve Skotsku jich je dá se říct pokokot. Callanish Stones jsou jedny z těch nejatraktivnějších a jsou jedním z důvodů, proč na Harrisu jsme.

harris-10
Menhiry ve Skotsku

Náladu mi na chvíli lehce kazí trojice na můj vkus příliš esoterických slečen, které se při nasávání kosmické energie z menhirů kromě jiného nepřiměřeně dlouho motají v záběru. Performance ovšem naštěstí nakonec netrvá tak dlouho a dá se vydržet.

harris-12
Callanish Stones

Místní útvar je datovaný 2600-2900 př.n.l. a o jeho účelu se vedou spory. Rozestavení kamenů netvoří prostý kruh, alébrž kruh se dvěma „křídly“ a přístupovou alejí. Pěkné, ale nedej se zmást: žiletky to neostří, rakovinu to neléčí, nemá to žádný vliv na úhrn srážek.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Callanish Stones

Proč ne? Protože to jsou placaté šutry postavené do hlíny. Nicméně chválím ten příjemně falicky působící prostřední kus. Pořádným bimbasem ještě nikdo nikdá nic nezkazil.

Místo mimochodem není tak divoké a osaměle mystické, jak by se z fotografií mohlo zdát. Ploty a pastva a baráčky jsou roztroušené všude kolem. Akorát ve visitor centru poblíž mají zavřeno, poněvadž je neděle. Den sváteční tady ještě pořád berou vážně.

V Černotíně

Poetický překlad (na který jsem taky přišel já) pro cosi, co mě zaujalo v seznamu „10 Most Romantic Villages of the World“, jehož hrůzostrašný název mě naštěstí neodradil od další investigace. Gearrannan Blackhouse Village.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Gearrannan Blackhouse Village

Blackhouse je tradiční obydlí z naskládaných kamenů s doškovou střechou. Historicky byly tyhle domky budovány už před cca tisíci lety, ovšem bez potřebné údržby celkem očekávatelně rychle podléhají drsnému klimatu a sousedům hledajícím zdroj kvalitného kamení.

Tahle vesnička samo udržovaná je a slouží jako skanzen a „hotel“; my do interiérů bohužel nenahlédneme, neboť jsme přijeli pozdě. Nicméně přespat tady by mohlo být velice kouzelné.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Gearrannan Blackhouse Village
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Gearrannan Blackhouse Village

Detaily přímo u zdroje. Mimo jiné se zde dá na vlastní oči vidět, kterak se tká legendární Harris Tweed.

V přiměřeně sychravém podvečeru vyrážíme na jeden z treků v okolí  (všechny vesměs vedou po pobřeží, krásnou, drsnou krajinou Isle Of Harris) a po něm na lehce předražený nocleh do Stornoway (na severské přístavní městečko mimochodem nic moc a tak nějak bez atmosféry). Zítra tu strávíme ještě dvě třetiny dne a pak hurá zpět do „hlavního“ Skotska.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Isle Of Harris

Monday, Monday

„I’m William Wallace, and the rest of you will be spared. Go back to England and tell them… Scotland is free!“ [William Wallace]

Víkend končí, týden začíná: pondělní plán cesty je zase o něco delší, a byť oněch 7 hodin 25 minut zahrnuje hodinu a tři čtvrtě na lodi, je to hodně. Začíná mi být líto, že mi bylo líto Avisu platit jednotky tisíc za druhého řidiče.

harris
Den 4. – Trasa

Počasí zůstává stejně jako včera takové, jaké se sem hodí. A takhle se tu dá žít. A ještě můžete mít takříkajíc na zahradě broch.

Carloway Broch

Brochy jsou (podobně jako blackhousy) fascinující dry-stone (tj. není použita žádná malta nebo jiné pojivo ve zdivu) domy z přelomu letopočtu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Carloway Broch
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Carloway Broch

Mým největším úspěchem v tomto typu stavitelství je přidání šutru na vrcholovou mohylku na Smrku, čili z původně cca třináct metrů vysoké a podobně v základech široké stavby s dvojitými zdmi a vychytaným vnitřním uspořádáním jsem patřičně na větvi.

Je to tak h-u-s-t-ý, až jsem si musel v návštěvnickém centru za tři libry padesát koupit brožurku, ze které jsou následující pěkné obrázky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Carloway Broch
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Carloway Broch

Mezera mezi vnitřní a vnější zdí sloužila jako schodiště, chlívky pro zvířata a větrací systém. Vzhledem k potřebě množství dřeva (které je na ostrovech poměrně vzácnou komoditou)  na střechu a patra si jej ve své době pravděpodobně nemohl dovolit každý. Někteří archeologové se dokonce domnívají, že dřevo na tyto stavby bylo dováženo ze Skotska.

Snad jenom ty vrátka jsou jak pro vrabca.

A fota s přesahem – obydlí nová z obydlí tisíce let starého. Konec a počátek, úpadek a vzestup, koloběh života, něco jako když máte v jednom záběru jetel i kobylinec. Ty jsem taky zkoušel fotit, ale mázlo se to.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Carloway Broch
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Sousedé

Protože jsme opět poblíž Callanish Stones, jdeme se mrknout na další menhiry (Callanish jsou vlastně 3 sajty v bezprostřední blízkosti). Do „bezprostřední blízkosti“ tohoto kruhu ale nakonec nejdeme; buď chytrý jako my, a když někde vidíš býka, jak si drbe záda o šutr, nechoď mu je podrbat sám.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Callanish Stones II

Macleod’s Stone and Traigh Iar

Co zbývá, když není čas na mnohahodinové tůry hore kopcom? Procházka po pláži. Pro zbytek nepříliš pozdního odpoledne míříme na Traigh Iar, jen cca patnáct minut autem na jihozápad od Tarbertu, čímž jsme se zároveň takticky přiblížili místu nalodění na zpáteční trajekt.

Na uzoučké cesty jsme už zvyklí a pláže jsou tu překvapivě pěkné.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Traigh Iar
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Traigh Iar

Různě po okolí se zase pasou ovečky. Nejde si nevšimnout, že většina je obarvena modrým, zeleným nebo červeným sprejem (některé všemi třemi a to je správný punk), zřejmě aby si je místní poznali v případě, že třeba přeplavou z ostrova na ostrov. Co víš, ovce je dobrý plavec. Ale nevydrží.

Přes travnaté pahorky pokračujeme až k nedalekému MacLeod’s Stone. Cool. Tohle se ani moc neokouká. I tady dost možná původně stály kameny v kruhu. Později se z nich asi staly překlady v blackhousech nebo broších.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Macleod’s Stone

Zuzka se pomocí větrovky zkouší opřít o vítr a daří se jí to, což mě přivádí k revizi nápadu vyzkoušet si tu překvapivě pěknou pláž. Takže tradá do Tarbertu na trajekt zpět na Isle Of Skye.

Harris Tweed

Poněvaž jsme přijeli s předstihem, jdeme si Tarbert vyfotit z přilehého kopce a zašopovat do jedné z přístavních prodejen Harris Tweedu.

„Harris Tweed is a cloth handwoven by islanders at their homes in the Outer Hebrides of Scotland, finished in the Outer Hebrides, and made from pure virgin wool dyed and spun in the Outer Hebrides.“ [Wikipedie]
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Tarbert
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Harris Tweed Shop

Pokud máte pro tweed slabost jako já, je „Harris Tweed Shop in Tarbert“ ráj pozemský. Tweedová saka, čapky, čepice, rukavice, šály, aktovky, kabelky, peněženky a kdo ví co všechno. Zcela odolat pochopitelně nešlo.

Projížďka jen tak navečer…

Trajekt zpět na Skye je stejně bezproblémový jako ten první a moře prostě má skoro vždycky něco do sebe. Jelikož velryby vyhlížíme marně, uvažuju, jestli jsme tu na ně dost na severu. Zjišťuju, že nevím, asi jsem v hodinách biologie nedával dost pozor.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Kilt Rock

Po vylodění nám bohužel zbývají ještě celé dvě hodiny autem a v ideálním světě by silnice zcela jistě byla rovnější. Pro zpestření alespoň krátce zastavujeme u Kilt Rocku.

Kilt Rock je vodopád trochu jako z emerického národního parku, který bych tu úplně nečekal; potenciál obrovský, bezprostřední pocity nicméně neutrální – bylo by to lepší z lodi a je konec dlouhého dne.

Krev do žil nám ale dolije západ slunce. Stmívání v severozápadním Skotsku je prostě spektakulární.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Scottish Sunset
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Scottish Sunset

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s