Florida (2017)

[15 min.]

Den 1. – Key West

Přílet na nejjižnější letiště kontinentálních USA kolem poledne, teplíčko teplo, vlhčíčko vlhko (do zápisu: probíráme klima), pročež první cesta do krámu nekončí nákupem koly, ale sandálů, kšiltovky, opalováku, slunečních brýlí a koly. Kola a opalovák staře dobře emerické, vše ostatní vyrobeno v Číně.

z_florida
Key West

Z Key Westu je to ovšem co by kamenem dohodil k těm opálenějším komoušům, a indeed, má to takový trochu kubánský nádech – slunce, lodě, mola, pláže, krásné staré baráky, krásná velká auta, DOUTNÍKY (chtěl jsem nakoupit „potom“, a potom jsem na to zapomněl, takže ze selfíčka z havanou mezi šestkami nebude nic), v každém baru živá kapela.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Key West

Fakt hodně, hodně krásné staré baráky. Některé z nich jsou kvůli hurikánům k zemi připoutané kabelem.

florida-3
Key West

Pohodové parkování deset minut pěšky od centra v cca čtyřposchoďovém Park&Ride, 18 dolarů na 24 hodin, bezproblémová platba kreditkou v automatu. Cca dvě minuty do jednoduše perfektního motelu Nyah, který má na booking.com oprávněně skvělé reference.

florida-4
Key West

Zařízení (na fotce výše není onen hostel, nýbrž naprosto úžasné staré kino) se vskutku nedá vytknout nic, kor za ty peníze; moc se mi nechce utrácet cca 250 dolarů, na kterých v Key Westu začínají separé hotelové pokoje. Po příchodu utíkám na krásnou, čistou, útulnému čtyřlůžkáči příslušnou toaletu a ve snu by mě nenapadlo, že v noci budu své volby hořce litovat: jeden spolunocležník je normální, druhý po svatební party své dcery chodí co chvíli zvracet a třetí chrápe tak, že to nedlouho před čtvrtou ranní definitivně vzdávám a jdu si sednout ven na terasu.

Ale zpět k odpoledni prvního dne. Žije to tady hlavně na Duval Street, jejíž bary jedou od rána do rána a v jejíž blízkosti je několik zásadních atrakcí. Atrakce číslo jedna, dům Ernesta Hemingwaye.

florida-7
Hemingway Home

Slavný novinář a novelista zde ve třicátých letech trávil zimy, oddával se rohovnictví (seriózně, měl tu boxerský koutek) a napsal román Mít a nemít, přičemž všechno dokupy skončilo rozvodem s jeho druhou manželkou Pauline Pfeiffer, která, odhalivší mistrovu španělskou avantýru, nechala během jeho nepřítomnosti ring zbourat a na jeho místě postavit bazén za dvacet tisíc (!) hospodářskokrizových dolarů. A máš to. Nenápadně zmíněná válečná reportérka Martha Gellhorn se zanedlouho (a nanedlouho) stala třetí paní Hemingwayovou.

florida-5
A tak štěkám jako hrom…

Máš tady taky – a ty krásovole, to bych fakt nedal ani omylem – 40 až 50 polydaktylních, čili šestiprstých, koček, údajně vesměs potomků Sněhurky, kterou EH prý dostal darem od námořního kapitána, jehož jméno z mé SW developmentem obtěžkané mysli odvál vítr.

A k domu samotnému – jo, to je štýl. Takový barák bych taky chtěl.

florida-6
Hemingway Home

Hned vedle vyly je pitoreskní maják zajímavý tím, že 1) tak jakože nestojí úplně u vody, ale „uprostřed“ městečka, patnáct stop nad hladinou moře, aby lépe odolával hurikánům, 2) údajně ho jako navigační bod využíval i Ernest, když se občas vracel domů po obzvláště vyvedeném večírku.

Mimochodem, jestli jste si nevšimli, že jsem v předchozí větě jebnul do slova „vila“ tvrdé Y, potřebujete buď kafe nebo oprášit gramatiku. Nic si z toho nedělejte, já třeba pletu s-z a, mívám, skoro, všude blbě, čárky.

florida-8
Key West Lighthouse

Pár minut chůze východním směrem a jsme na nejjižnějším bodě Ameriky: na Kubu je to odsud jen devadesát mil. Jediná denní doba, kdy tu není X lidí, je ta jitřní. Tato modrá romance byla vyfocena kolem šesté ranní druhého dne, což bylo snadné – z výše zmíněných příčin už jsem byl tři hodiny vzhůru.

florida-9
90 Miles To Cuba

A vlastně ještě skleník s tropickými motýly na rohu. Bez klimatického šoku, vlhkost vzduchu uvnitř i vně je na srovnatelné úrovni. Primárním účelem skleníku zřejmě bude, aby motýli neuletěli.

Dále se na Duval Street nachází několik proslavených podniků, především Sloppy Joe’s, jenž se místním násoskám otevřel 5.prosince 1933, přesně v den, kdy skončila prohibice, a jehož nejznámějším štamgastem byl hádejte kdo. Populární je evidentně furt, o páteční noci je hodně hodně narváno. Kapela ale průměrná, takže definitivně zapadám teprve do báru kousek vedle, kde pro změnu kytarové duo břinká Knopflera tak famózně, až mě tím trochu serou.

Den 2. – Dry Tortugas & Everglades

Při ranním výletu hydroplánem ze šedesátých let na Dry Tortugas, do nejnedostupnějšího národního parku USA, si připadám skoro jak ten Hemingway. Cesta nad tyrkysovými vodami Mexického zálivu trvá – podle větru – zhruba půlhodinu jedním směrem…

florida-10
Learning To Fly

…pročež dle rozvrhu zbývá půltřetí hodiny ve Fort Jefferson, nedostavěné pevnosti z devatenáctého století, jež během občanské války sloužila jako vězení pro dezertéry.

florida-18
A jsme tu

Na její stavbu sem dovezli šestnáct miliónů cihel, což z ní dělá největší cihlovou stavbu obou amerických kontinentů.

florida-17
Fort Jefferson

K obrannému systému pevnosti patří mj. i speciální pec k nahřívání, ba přímo nažhavování koulí. Dělových, jedná se tedy o zařízení zvyšující nikoli hladinu testosteronu, nýbrž  teplotu munice, s jejímž růstem samozřejmě úměrně roste šance na zapálení, či, za obzvláště příznivých okolností, explozi nepřátelského plavidla a strašlivé smrti všech na palubě. Pochmurné, nicméně oceňuju ten nápad.

florida-15
Fort Jefferson

Dobývat bych to nechtěl, a už vůbec ne pomocí prostředků pozdního devatenáctého století.

florida-14
Fort Jefferson

V okolních mělkých vodách během staletí nalezlo svůj smutný osud mnoho plavidel, hurikánem rozmetanou částí španělské flotily počínaje a ponorkou nacistického Německa konče. Vraky a roztroušené artefakty z nich jsou dnes lákadlem pro ambiciózní potápěče. Ty ostatní potěší alespoň korálové útesy v bezprostřední blízkosti Fort Jefferson. Oproti zvyku tentokrát jen tak vymáchám nohy a běžím do pevnosti.

florida-11
Chodby Fort Jefferson

Přílet ranním hydroplánem má velkou výhodu: jsme tu první, výletní lodě dorazí až později. Nejsou vůbec žádné fronty na záchodky a řady oblouků ve ztichlých chodbách hexagonální stavby vypadají jako z počítačové hry.

z_florida-2
Fort Jefferson

Genius loci tu řádí jak urvaný ze řetězu. Ostrov je trvale obývaný, v malé vestavbě komplexu žije cca desítka zaměstnanců parku, kteří zde kosí trávník, natírají děla a vůbec provádějí nezbytné opravy.

florida-16
U mola

Nakonec je času na ostrově trochu málo. Pilot se po dvou hodinách vrací a naše společnost deseti pasažérů neochotně balí kufry.

florida-24r
NA mole

Po návratu do Key Westu vyjíždím na sever směr Fort Myers skrze Florida Keys, řetěz ostrůvků pověšených jako korálky na stříbrné niti skrz moře vybudované dálnice US-1. Napravo Atlantik, nalevo Mexický záliv a beznadějná rovina palem a křovisek, jež o pár set kilometrů severněji přechází do nekonečných mokřad a cypřišových či borovicových hájů národního parku Everglades.

florida-19
US-1

Stavuji se tam, je to víceméně po cestě. Ze zběžného předběžného průzkumu se zdá, že ačkoliv se tady dá jezdit na bicyklech, loďkách či vznášedlech, bude patrně stačit projít si jeden dva krátké okruhy po dřevěných lávkách poblíž brány parku.

florida-20
Everglades National Park

A asi jo – zvířátek hodně, aligátory a vodní želvy nevyjímaje, ale charakter stále stejný, takhle nějak to pravděpodobně vypadá na velké části šesti tisíc čtverečních kilometrů parku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Everglades National Park

Ve srovnání dejme tomu s Yellowstonem relativně slabší, kor když si člověk uvědomí, že poplatek za auto a týden činí v obou případech stejných 25 dolarů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Everglades National Park
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Everglades National Park

A navečír tříhodinový dojezd do Fort Myers, v jehož závěru mě už poněkolikáté nepříjemně vymlaskne poněkud nevyzpytatelný Sygic. Nevyzpytatelný. To je dobrá vlastnost pro velkorozpočtový seriál z produkce HBO, ale ne do půče pro navigační software. GoogleMaps se chytají, Uber se chytá, a Sygic bude v (ne)pravidelných intervalech a okamžicích kdy se to nejmíň hodí hlásit „Nepřesný signál GPS“? Come on.

Den 3. – Fort Rock Festival

Rockový fesťák v Americe. \“/. Jo. Kromě lineupu, na který doma opravdu narazím velice těžko, je pro našince neuvěřitelná i logistická stránka: přestože těch cca pětadvacet tisíc lidí dojelo auty, je tu stále dost místa. Stage jsou dvě, těsně vedle sebe, a koncert na druhé začíná doslova minutu poté, co skončil ten na první.

florida-25
Fort Rock: Stage

Točené pivo deset dolarů. Cvaky už jen mobilem, páč s foťákem by mě tam nepustili. Přijel jsem jen na druhou polovinu druhého dne, což mě omezuje na následující výčet.

florida-26
Pretty Reckless

Pretty Reckless – Dobrý. Trochu Courtney Love, trochu Broody Dale, možná větší stylizace do jakože girlpunkrocku. Naposlouchával jsem nějakou dobu předem na YT a Messed Up World, My Medicine nebo Going To Hell mi relativně uvízly v hlavě. Stage performance krapet prkenná, ale hodně solidní vokál frontmanky a celkově to šlapalo.

florida-27
Mastodon

Mastodon, alias dva vousáči tankují super. Jo, tohle mě bavilo. Samozřejmě spletité, naživo trochu těžko vstřebatelné rytmy a riffy, ale přiměřená šou a maximální nasazení. Všichni čtyři pěvecky dost solidní (doteď jsem nevěděl, že většinu mojí oblíbené Show Yourself zpívá bubeník), kérky viditelné pouhým okem až z Havany, vousy a vlasy vlají ve větru a prsty tančí po hmatníku. Stodesetiprocentní muzikantství.

florida-28
Offspring

Offspring už delší dobu nesleduju, takže když Noodles přihopsal na pódium s pivcem, který bych nepřál ani nejhoršímu nepřiteli, spadla mi brada až na zem. Dexter Holland je na tom po této stránce lépe. Pohříchu ne o moc, ale budiž – ve volnější košili by se to s přimhouřením oka ještě dalo uznat. Nic moc zvuk na začátku pak vyšponoval moje obavy na maximum, úplný průser to ale nakonec nebyl; zpěv dobrý intonačně (na můj vkus nebývale potichu – pane zvukaři, proč?), dynamika slabší, nicméně v těch písních to prostě je, a jak moc je mají Amíci vrostlé pod kůží bylo z reakcí publika na první tóny Gotta Get Away nebo Self Esteem evidentní. Crowdsurfing dosáhl vrcholu. A hlavně respekt voe, respekt. Jak řekl Noodles, „If we treat each other with respect, we will all get laid tonight“.

florida-29
A Perfect Circle

A Perfect Circle, během jejichž setu se teprve definitivně setmělo. Mám je rád, ale naživo jsem si to moc neuměl představit – pomalejší, na atmu a zvucích postavené písně mi spíš pasují ke sklence vizoura nebo jako kulisa k domácímu rozjímání za dlouhých, pochmurných večerů. Vlastně mi ani nepřišlo, že by s tímto stylem kdosi mohl spolu-frontovat americký festival. Ó, jak jsem se mýlil. Ó, jak se Perfektům omlouvám.

Jako první šly do stoupy pochybnosti o šířce fanouškovské základny – můj záměr být tak ve čtvrté řadě, protože prostě odejdu dříve z Offspringů, se záhy ukázal býti neskonale naivním – a hned při první skladbě vzaly za své i všechny ostatní. Precizní zvuk, naprosto famózní instrumentalisté, střídání jemného vybrnkávání a drásajících riffů, hutná, temná atmosféra intenzivní introspektivy a ještě zcela bezpečně nad tím vším totálně podmanivý vokál Jamese Maynarda Keenana (též Tool a Puscifer), kterému přisámbohu v žádné poloze neutekla nota.

Podobný zážitek? Tak možná Muse na Rock For People 2010 a Mark Lanegan ve Vídni 2014.

Do kalhot jsem si ucvrnkával víckrát – Weak And Powerless, Magdalena, když celý dav zařval „over this“ v Outsiderovi.  I’m more than just a little curious how you’re planning to go about making your amends to the dead. Uff.

florida-30
Soundgarden

A Soundgarden, moje asi all time top kapela co do poslechovosti, na závěr. Za prvé, Chris Cornell je génius a není v tom v kapele sám. Za druhé, ačkoliv to z ČR nemusí tak vypadat, v USA jsou hvězdou první velikosti a cosi o „legendary Soundgarden“ nebo „rock royalty“ prohodili Holland i Keenan. Za třetí, z hlediska muzikantství a „duše“ tomu nelze absolutně nic vytknout – prostě muzika jak řemen, žádné tanečky, smyčky, projekce a jiné serepetičky.

Z mého pohledu ovšem velice problematický výkon zpěváka.

Zklamaný nejsem, neboť jsem to trochu čekal. Občas mi přijde, že ty výšky ála Lufhansa snad ani naživo v cd kvalitě zazpívat nelze, kor v kombinaci s tím, co u toho zrovna Chris hraje na kytaru, ale – ono je to prostě mimo až moc. Vypjaté tóny občas zní jako priškrcené skřeky, ve kterých pomalu není rozumět textu a i střední a nižší poloha sklouzává do divné, bezvýrazné ledabylosti (Black Hole Sun, Fell On Black Days), kterou už prostě nechápu. Písně dle mého názoru i v tomto lineupu bezkonkurenční a publikum skoro šílí při každé trefené ultravysoké notě, ale mám-li být upřímný, král je tak trochu nahý, jakkoli to stejně budu poslouchat nadosmrti. A třeba ještě i někdy zajdu, nakonec v Roxy osm let nazpět Cornell zazpíval výrazně lépe.

A pak spánek. A japonský all you can eat bufet s krevetkami, sushi, kuřecím teriyaki, bezedným drinkem a vůbec. Až jeden otevřou ve Frenu, nikdo mě odtamtud nedostane.

A jinak na transatlantických letech Delty fičí velice solidní wifina, pročež je tento trip report jako jeden z prvních psaný zatepla. Můžu odpovědně říct, že je to větší zábava :-).

Until next time.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s