Niagara Falls (2011)

[7 min.]

Květnový, horký, ale hlavně volný víkend na další služebce do Ohia vybízí k výletu. Tentokrát si jedeme takříkajíc odškrtnout takové to povinné. Niagarské vodopády.

1
Trasa Canton – Niagara Falls

Dostat se z Ohia k Niagaře vyžaduje cca 4 hodiny na jeden směr, automobil, a v případě, že tento není vybaven tempomatem, cihlu. Jede se totiž zvolna, dlouho a rovně.  A vlastně ještě nějaké drobné, v cestě totiž občas stojí mýtné brány. Žádná komplikovaná elektronika stylu Kapsch: v kaslíku sedí pán, který řekne „3 dolary“, načež mu dáte 3 dolary. A je to. Everybody’s happy.

Celá cesta se táhne podél Erijského jezera, takže spousta kolemjedoucích trucků za sebou táhne člun. Takové to rodinné brouzdání šestadvaceti tisíci čtverečních kilometrů nejjižnějšího z Velkých jezer tu asi bude oblíbeným zpestřením soboty.

Míjíme Cleveland, míjíme Erie a projíždíme de facto skrz Buffalo, takže krom jiného můžu říct, že jsem koutkem oka zahlídl město, kde to tenkrát Hašan tak čapal.

Niagara Falls

A nedaleko za ním, úplně přesně na hranici s Kanadou, už malé, leč velkým vodopádem proslavené, městečko Niagara Falls. Dřevěné domky s verandou jsou všudypřítomné, stejně jako Indové (…u nichž si kladu otázku proč?). Jakoby nahodile rozvěšené telegrafní dráty hrajou to nekonečně dlouhý, monotónní blues a z obláčků vodní tříště na obzoru je zřejmé, že už tam budem.

Je to tak; kdo čekal nedotčenou divočinu s medvíďaty, bizony a Tarzanem, jako třeba já, je zklamán. Niagarské vodopády jsou de facto ve městě. Alespoň z části je obklopuje pečlivě udržovaný park, nicméně až na vodopád samotný je to asi jako kdyby člověk zapadl do Komeňáku při jarním tání. 

Čili k povšimnutí nám zbývá především vodopád samotný. A na ten se dá říct – jo, má to svoje.

Tudy se kdysi řítil David Copperfield jisté smrti vstříc, oči zavázané, údy k vratkému voru připoutané, ještě dnes vytřesu popcorn na triko, když si vzpomenu, jak vor padal přes okraj. David se naštěstí za chvíli přiřítil nedbale zavěšen do provazového žebříku pod helikoptérou.

My se do větších akcí pouštět nebudeme; helikoptéra by třeba taky nemusela přiletět. Nakonec – několik tisíc kubíků vody za vteřinu padajících do padesátimetrové hloubky je dostatečná šou. Kor když se dá až k hraně dojít po asfaltu tak na metr. Díkybohu za masivního zábradlí.

10
Horseshoe

Horseshoe neboli Podkova, největší ze tří vodopádů, pod kterým na kanadské straně Nikola Tesla postavil vodní elektrárnu, za což ho na americké odlili z bronzu, je de facto permanentně zahalen v mlze vlastní vodní tříště. Z vodopádu samotného není seshora nic moc vidět. Blíž nejdu, ještě by mi navlhl můj laciný fotoaparát.

11
Pod vodopádem

Za to sjet si zdviží dolů pod vodopád se přes frontu sakra vyplatí! Za slabých 11 dolarů výborná investice a kravál jak na koncertě Motorhead. Můj fotoaparát přece jen navlhne.

Na ptáky, kteří mají hned vedle hnízdiště a beze studu tu sedí na vejcích (žádné dvojsmysly, opravdu sedí na vejcích, aby ta vejce byla teplá), jsme sice krátký, ovšem ochrání nás před nimi, jakož i před vodní tříští, žlutá pláštěnka, která coby součást vstupenky halí skoro všechny od hlavy po paty.

Impresivní, ne že ne. Niagára opravdu hučí temně, skoro jako Ostravica. Celkem mě baví motat se pod vodopádem tam a zpátky dobrou půlhodinu.

Při cestě zpět k Duhovému mostu je třeba se kousek vrátit parkem a projít kolem prestižně vyhlížející skleněné kostky, ze které se ovšem vyklube indická tržnice. Jde o zajímavý retro zážitek vracející člověka o 20 let zpět na pouť do Pržna. Indům evidentně nesmí do krámu nic, co není z průhledného plastu a má míň než deset barev.

16
Souvenir City

Proč mě nevaroval transparent Shopping Centre / Souvenir City?

Dá se tu i najíst. Na indický zůsob, tedy rukama. Dávka kari bude dozajista poctivá, ale vzhledem k určité vysokohorské přirážce si nechám zajít chuť. O to rychleji jsme na mostě. Je to vlastně jen takový pokus, protože do Kanady je pro našince potřeba vízum, kterým nedisponujeme.

Á voila – pohled z kanadské strany. Sympatická, přísně se tvářící policistka sice pas prohmatává, jako by byl falešný (v kterémžto případě bych za něj ovšem kdysi dal víc než 600 Kč), po pár otázkách ale potřebný štempl uděluje. Dostat se do Kanady bez víza? Říkejme tomu třeba „sex-appeal“. Alespoň tak jsem se rozhodl si to zapamatovat.

Ještě lepší Niagara Falls

Z kanadské strany jsou vodopády jako na dlani – lze si pořídit ultimátní selfie s Niagarou v pozadí. Všechno vím, všude jsem byl, ale natřít si držku opalovacím krémem – to ne. Ještě ten den večer toho budu lehce litovat.

20

Velká jezera i Niagarské vodopády jsou pozůstatkem ústupu ledovce během poslední doby ledové. Aneb nejkratší cestou z Erijského jezera do blízkého jezera Ontario. Průměrný průtok 110.000 kubíků za minutu. Za posledních 10 tisíc let prý eroze způsobená vodní masou posunula hranu vodopádu o 11 kilometrů. V současnosti už není tak výrazná díky regulacím horního toku Niagary pro energetické účely.

23
Z Kanady

„A to jsem si jednou takhle koupil jachtu a sjel na ní Niagarské vodopády…. PROTI PROUDU“…

No nic, zanechme tohoto sily hjumr, ve skutečnosti cca pět lodí, které se všechny jmenují Maid Of The Mist, míří těsně pod horseshoe. Vypadá to lákavě, ale kdo ví, co by mi zas dali za pláštěnku.

Úprava i pořádek opět perfektní, nicméně na kanadské straně je městečko překvapivě mnohem komerčnější. Břeh řeky a parčík by ještě šel, nicméně ulice okolo jsou už vyloženě Vegas. Mléčné bary, strašidelné hrady, ruská kola a další podivuhodné atrakce.

Při pohledu na poutač níže jsem se nejdřív zděsil, že vidím v kečupu namočený penis (vlastně dva); naštěstí se ukázalo, že jde o páně Drákulovy zakrvavené tesáky a tudíž půjde o atrakci klasicky hororovou a nikoli groteskně perverzní ála Rammstein.

29

Bird Kingdom

Bratru sto metrů za hranicí je veliké ptákolárium. Ne až tak lákavé jako tropičtí motýli, kteří jsou údajně k vidění 3 míle odsud, ale jiná možnost nebude, den se krátí.

A nakonec pěkné. Opeřenci jsou ochočení, volně puštění, relativně chytře koukají a nejsou skoupí na slovo. Například tadyhle Jojo se sice tváří, že neumí do pěti napočítat (což pravděpodobně opravdu neumí), ovšem po krátkém přemlouvání slečně pečovatelce zazpíval (včetně textu) takovým způsobem, že by ho všici moji kamarádi hned brali do kapely. A zkuste si tipnout, namísto koho.

33

Kurice se pustivice do palice kukurice…

Bo tak život chode.

Určitý odstup mi dovoluje Niagara Falls zhodnotit lidově demokraticky v kontextu „celé“ Ameriky. Tedy: je to ok. Není to průser a není to bomba největší. Jako výplň volného víkendu více než dostačující, nicméně letět sem (dejme tomu) jen kvůli tomu nebo především kvůli tomu se zcela určitě nevyplatí. Parky amerického středozápadu toho nabídnou stokrát více. Ale to už jsme v poněkud jiném příběhu, na který je třeba si nějaký ten čásek počkat.

Minimálně do roku 2012.

37