Yosemite (2014), část 2.

[7 min.]

Vzhůru do hor

Den druhý. Na obloze stejně jako včera ani mráček a předpokládané teploty přes pětadvacet. Ideální podmínky pro trek. Nejraději bych na Half Dome, nicméně zajištěná cesta na 2694 metrů vysoký vrchol má omezenou kapacitu a je potřeba povolení. Zájemců je moc, o povolení se losuje a loterijní systém je jak na potvoru ve stavu, který umožňuje skoro cokoli vyjma podání žádosti.

Pohrávám si s myšlenkou vyrazit načerno, ale už jsem viděl ty titulky: „Český turista (34) bez permitu s sebou do propasti strhl tři členy Klubu aktivních seniorů“. Pročež zvítězil sice taky celodenní, ale ne tak heroický okruh po obvodu údolí. Červená tečka = parkoviště. Modré = vodopády Vernall a Nevada. Žlutá = Glacier Point. Zelená = Half Dome.

0280
Trek v Yosemite Valley

Cestou na výchozí bod trasy se zastavíme na Tunnel View. Tunnel View. Pro vyhlídku u tunelu přiléhavý název. Podle Trip Advisoru jedna z top atrakcí v parku, a „ten“ snímek tady loví opravdu každý. Na levé straně se skoro kilometr nad údolí tyčí El Capitan, jedna z nejslavnějších lezeckých stěn světa. Zdolána teprve relativně nedávno.

Co na fotce není vidět je zástup lidí, kteří ve stejný moment pořizovali tu samou. Vyhlídka je hned u cesty a na parkovišti se vždy najde nějaký ten autobus. Nijak zvlášt mi to nevadí.

tunnel
Tunnel View

Trasa vede kolem podél Merced River a dvou vodopádů – Vernall Fall a Nevada Fall. Do kamene vysekané stupně vypadají na obrázcích přívětivěji než v reálu, ale žádná extra rasovina to není – na vrchol druhého vodopádu je to z údolí jen cca 600 výškových metrů. Na vodopádech je vidět jediná zřejmá nevýhoda návštěvy parku v polovině října: málo vody.

vernall-3
Vernall Fall

Na přelom jara a léta se doporučuje brát s sebou pláštěnku, protože dravý proud má při střemhlavém pádu do stometrové propasti značný rozptyl. Z kraje podzimu se ovšem bystřina mění v krotký potůček, který se poslušně drží skály. Na druhou stranu – na jaře by se člověk mohl těžko procházet tudy.

above_vernall
Kdesi napůl cesty mezi Vernallem a Nevadou

A na třetí stranu, na hraně Nevada Fall by se mohl těžko koupat. Tím nic nenaznačuju. To oni, tedy partičky mladých, krásných, vysportovaných většinou Amíků, kteří tento nápad dostali přede mnou. Bylo to fakt hodně hodně studené.

nevada
Nevada Fall Edge

Největší výzvou celého treku je nešátrat v jednom kuse po foťáku nebo mobilu a užívat si jedinečnost přítomného okamžiku v němž energie proudí, vibrátory vibrují, vesmír vchází ve všeobjímající jednotu a takové ty kydy.

trek
Směrem na Glacier Point

Cirka v polovině závěrečného stoupání na Glacier Point se nějakých třicet metrů od chodníku potuluje medvídě, což mi připadá jako dobrý důvod k mírné nervozitě. Zas vidím ty titulky: „Český turista (34), neznalý zásad chování v blízkosti divoké zvěře, rozsápán medvědy při vycházce v Yosemitském parku“. Po potenciálně nevrlých příbuzných mláděte ale naštěstí není vidu ani slechu.

skoro glacier
Ohlédnutí přes rameno.

A jsme tu: Glacier Point. Provařený vyhlídkový bod, který díky dostupnosti autem trpí už dříve zmíněným neduhem: otevřeli si vyhlídku a chodí jim tam lidi. Ale ono je to dobře – mohou si to dopřát všichni – staří, mladí, chromí, slepí – a má-li kdokoli chuť a síly, je snadné rozběhnout se po udusaném chodníčku do divočiny. Svět je v pořádku.

skoro glacier2
Yosemite Valley, skoro na Glacier Pointu.

Vlevo vbok: další notoricky známé panorama, Yosemite Falls. Well, kéž by. Pže tady už voda chybí úplně. Sedět tu na konári a kochat se by se dalo vydržet hodiny a hodiny, nicméně ještě zbývá cesta zpět do údolí po ostrých serpentinách trasy Four Mile Trail, zhruba sedmikilometrový sestup o tisíc výškových metrů, který opět stojí za to.

yosemite falls
Upper and Lower Yosemite Falls bez vody.
fourmile
Four Mile Trail. Pro dobré foto je nutné být zde ráno, nikoli odpoledne.

Tenaya Lake a šáteček

Den poslední. Spíše půlden, protože je třeba včas dojet na letiště v San Franciscu. Jelikož celodenní výlet nepřipadá v úvahu, vybírám dle průvodce jednoduchoučký okruh okolo jezera Tenaya. Malebná je už samotná cesta, ano, už tam budem…

ten
Tenaya Lake

Jezero ji ovšem překonává, poněvadž je prostě pěkné. V půlce října se navíc dá obejít suchou nohou, což velkou část roku možné není. Mimo jiné tu začíná na internetových fórech adorovaná trasa na vrchol Clouds Rest, kterou si příště – bude-li nějaké – nenechám ujít.

ten2
Tenaya Lake
ten3
Tenaya Lake
ten4
Tenaya Lake

Half Dome z východní strany, jedna z vyhlídek jen pár set metrů od Tioga Road, která nás dovedla k jezeru. A chýlí se to celé ke konci. Třikrát škoda, Yosemite je kouzelné místo. Pocit právě probíhajícího životního zážitku je obzvlášť silný. Což se týká pohledu jak na krajinu, tak do peněženky. Ale co se s tím dá dělat? Nic. Jedem. Jako afterparty vyhlídka na Stanislaus National Forest při cestě do SF.

halfdome
Clouds Rest & Half Dome
stan
Stanislaus National Forest

Yosemite (2014), část 1.

[5 min.]

I Hear The Train A-Comin‘

Sobota ráno na letišti v L.A.. Po dlouhém letu z Tokia zbývá promnout oči, nahodit pokrčené sáčko, smířit se s faktem, že oproti odletu je dneska včera  a tradá do Hertzu pro auto. Jsou tam extra příjemní – a nechcete k tomu GPS? A full coverage? A něco „more fun“? No neposlechněte toho milého pána.

Smutným se příběh stává po vystavení účtu. Pokorně vysvětluju, že si budeme muset celý proces z frontou za zadkem zopakovat, protože taková částka je mimo moje možnosti. Samo je to oukej a nou problem. Tady je totiž všechno nou problem, když přijde na služby.

0008
Trasa L.A.-Salinas po Pacific Coast Highway

A pak cca sedmi až osmihodinová jízda na sever. Prvních pár desítek mil je solidní adrenalin. Jednak je tu jet lag, jednak pět pruhů na přeplněné dálnici je pro našince trochu moc. Obzvlášť pokud je pro vás normálně vzrušením roku to, že v Kunčicích (nota bene pod Ondřejníkem) postavili semafor.

yosemite-5
Molo v Morro Bay

Severně od Morro Bay začíná to hlavní – Pacific Coast Highway 1, dvousetkilometrový had zarputile zakousnutý do strmých útesů nad Pacifikem. Atmosféra je magická. Kalifornské snění, hučení přílivu a partičky vysmátých hippies kolem zastávek na cestě. V zahrádce poblíž jedné z restaurací blues band hraje Brown Sugar a polonahá akrobatka tančí do rytmu několik metrů nad zemí, vpletená do dlouhatánské modré šály.

yosemite-9
No Vacancy

První konstrukce dílčích úseků Higway 1 začaly v desátých letech dvacátého století. Na stavbě se za mzdu 25 centů na den podíleli i trestanci z věznic Folsom a San Quentin. I hear the train a comin‘.

Dávám se do řeči s paní na vyhlídce Ragged point. Dva roky žili s manželem v Japonsku. Teď se v Kalifornii starají o vinice a vyvážejí až do Francie. Cesta kolem světa se občas vejde do dvou vět.

yosemite-7
Ragged Point

Hodně vzadu ikonický Bixby Canyon bridge, postavený už ve třicátých letech dvacátého století. Fotky zblízka se mi vůbec nevyvedly. Asi třes v rukou. A taky už se tmělo. Je to nicméně krásná stavba.

yosemite-10
Bixby Canyon Bridge
bix
Bixby Canyon Bridge během konstrukce, 1932

Vpravo vbok

Druhý den ráno a cesta z městečka Salinas k Yosemitu. V blízkém Monterey je prý nejlepší mořskvé akvárko na světě, ale nemáme čas.

map

Je sucho, jako loni. Loni bylo taky sucho. Kalifornie se v posledních letech potýká s nedostatkem vody, v řekách každý rok ubývají miliardy metrů krychlových. Rádio je toho plné – neplňte bazény, nezalévejte trávníky. Odsolování na úrovni Izraele tu nefunguje a prý by ani nebylo tak úplně vhodné.

„Golden State“ je přitom obilnicí Ameriky; na celkové zemědělské produkci země se podílí bezmála dvanácti procenty, následována Iowou (8%) a Texasem (6%).

yosemite-17
Cestou ze Salinas
yosemite-18
San Luis Reservoir

Dobré ráno, Yosemite

Po pohodových třech hoďkách jsme tu – Oakhurst. Městečko se spoustou hotýlků cca 20 kilometrů od jižní brány Yosemitského parku. Dobrá základna pro výlety, dokud nenapadne sníh, v zimě je klikatá horská cesta neprůjezdná. Míchaná vajíčka, slanina a lívance v klasickém lokálu a vzhůru do hor. Plány na první den jsou poměrně vágní. Nejdříve sekvoje a pak se uvidí, co dál.

mar
Mariposa Grove Museum

A nakonec nic dál. Sekvojový háj Mariposa Grove je úžasné místo. Sekvojovcům obrovským (Sequoiadendron giganteum) se říká „greatest living things“. Nejsou nejvyšší (sekvoj vždyzelená) ani nejširší (tisovec montezumův), ovšem dominují celkovým objemem, který mnohdy o mnoho překračuje 1000m3. Nejstarší kusy jsou přes dva tisíce let staré. Významné stromy v parku mají různá poetická jména, povětšinou odrážející jejich majestát (Fallen Monarch, Grizzly Giant, Washington…)

Špatně se to fotí, protože sekvoje rostou báječně dlouho a vysoko. Z něčeho podobného (..jako je šiška na obrázku výše…) začaly růst, některé z místních kusů někdy ne moc dlouho po bitvě u Thermopyl.

Historicky nejslavnějším stromem parku je, nebo, cheme-li být důslední, byl, Wawona Tunnel Tree. Kdysi skrz jeho impozantní, sedmdesát metrů vysoký kmen jezdily povozy a první automobily.

wav

Dnes na něj lezou kolemjdoucí chuje; oslaben tunelem nevydržel přívaly sněhu v zimě roku 1969. Bylo mu 2300 let. A pravděpodobně mnohem mnohem déle bude trvat, než se jeho ostatky definitivně rozloží.

wavona
A dnes.